Sobota, 16 prosinec 2017 
08:11:01

Historie

                         etnci                             foto 2009

          Historie  policie a četnictva v Lysé nad Labem

                      Všeobecně o četnictvu a  policii  v ČSR

V říjnu 1918 dochází k vytvoření samostatného čs. státu  a následně k recepci  právního řádu a k  převzetí stávajícího správního systému včetně rakouské organizace státních policejních  úřadů, četnictva  a komunální policie. S rozvojem státu  docházelo  k potřebám vytvořit  nové bezpečnostní  složky, zaměřené speciálně na ochranu vnitřního klidu a pořádku. Označování těchto sborů prošlo dlouhodobým historickým vývojem. Nejběžnější označení ve světě  pro veškeré typy bezpečnostních sborů je policie. Termín policie má své kořeny  v řeckých výrazech polis  (obec, město a v přeneseném slova smyslu stát) a  politeia (státní správa, svobodná obec, správa věcí veřejných, činnost obecní apod.)  V tomto smyslu také bývaly správní věda a správní právo  označovány jako „ policejní věda“. V novém státě po vzoru  bývalé monarchie zajišťovalo  bezpečnostní  službu v terénu  četnictvo, ve městech a obcích  policie státní  nebo  komunální. Četnictvo přitom konalo bezpečnostní služby v těch obcích, kde nefungoval státní policejní úřad či jeho expozitura, ani zde nebyla zřízena komunální policie. Obce totiž měly právo, nikoliv však povinnost  zřizovat vlastní policejní sbory. Četnictvo a státní policejní úřady byly zřizovány a financovány státem. Komunální policie pak mohla být  zřizována jednotlivými obcemi, přičemž náklady  na její činnost byly hrazeny z rozpočtu té které obce. Na základě ustanovení zákona měla zastupitelstva obcí možnost vydávat v mezích zákonů nařízení, týkající  se místní policie resp. místního pořádku  v obci. Tato nařízení měla vesměs formu policejních řádů. Vzhledem k tomu, že obce při tvoření těchto nařízení vycházely ze zákonných norem a inspirovaly se  z nařízení okolních obcí, je možné zde vysledovat jakýsi stejný základ a dále  řešení“místních“ problémů. V úvodu je většinou stanoveno, že trestní  pravomoci v případech obsažených v tomto policejním řádu, vykonává dle § 62  obecního zřízení starosta se dvěma radními. Přestoupení řádu bylo trestáno důtkou a při opakování pokutou, v případě její nedobytnosti vězením do 48  hodin. Došlo- li  k souběhu přestupku podle policejního řádu  s trestným činem podle všeobecného trestního zákona, nebo čin spadal pod trestní pravomoc správních státních úřadů, učinil o tom městský úřad oznámení příslušné státní instanci. Řada nařízení  řešila problémy, které jsou aktuální dodnes. Pro ilustraci některé uvádím,samozřejmě jsou poplatné době v které se řešily .

Dopravní  situace:  zákaz rychlé jízdy povozy, koňmo ,auty, jezdění po chodnících nebo poblíž domů a zbytečného práskání bičem. Velocipedy, motocykly a auta směly jezdit městem rychlostí  35 km/h . Náklad vozů  musel být opatřen tak, aby nebyl trousen. Spadla–li část nákladu,musela být  opět naložena na vůz. Vyvážel-li se z domů popel, piliny, sláma nebo hnůj , musely být napřed pokropeny vodou, aby se neprášilo a zamezilo se možnému ohni. 

Provozování  hostinců :  hostince měly stanovenou uzavírací dobu (policejní hodina) na  12.hod. v noci, kdy byl hostinský povinen vyzvat hosty, aby hostinec opustili. Osoby nezletilé nesměly být v hostinci trpěny po 9. hodině večerní. Platil zákaz podávání alkoholických nápojů všech druhů dětem do 16 let věku. Osobám starším 16 let  bylo dovoleno podávat jen pivo a víno a to v přiměřeném množství. Od 18 roků bylo dovoleno prodávat ostatní alkoholické nápoje, ale jen v míře co nejmenší. Živnosti výhradně  kořaleční musely být zavírány v letní době v 9 hodin, jindy v 7 hodin zvečera. V den výplaty musely být kořalny zavřeny již v 5 hodin odpoledne. Hostinský nesměl  ve svém hostinci trpět žádné výtržnosti. Pokud sám na zakročení nestačil, měl zavolat ihned stráž. Hostinští nesměli ve svých místnostech připustit žádné produkce umělecké, hudební, pěvecké, kejklířské a jiné, dokud se nepřesvědčili, že provozující osoby mají povolení k provozování od policejního úřadu. Veřejné zábavy nebylo možno pořádat bez povolení  městského úřadu. Z tanečních zábav a jiných produkcí byla placena dávka ze zábav podle  vl.nař.č. 143/1922 Sb. Zábava nesměla trvat přes půlnoc, vyjma případu, že pořadatel požádal o prodloužení policejní hodiny. Pořadatel, resp. hostinský  nesměl na zábavách podávat  pálené alkoholické nápoje a dále musel  dbát, aby k zábavě nebyla  připuštěna  mládež do 16.roku věku ,aby při ní nebyly rvačky a musel se také postarat o požární a ostatní bezpečnost. Nedodržení  těchto nařízení mohlo být řešeno až  zrušením živnosti. 

Volný  pohyb psů:  psi  nesmějí se nechati pobíhati bez dohledu….. Majitel psa jest povinen, psa takovým způsobem opatřiti ,aby tento po ulicích se netoulal ani zbytečným štěkotem sousedstvo v nočním klidu rušil. Psi mají míti košíky na hubách…. a  musí býti veškeří psi opatřeni platnou známkou na důkaz, že daň z nich zaplacena  jest. Když někoho pokousal pes, má býti ihned pohodnému odevzdán…. V sadech a v lese  musí se psi na provázku voditi. Každý toulavý pes smí pohodným chycen býti a bude pak po tři dny střežen a jen proti zapravení pokuty, pak  poplatku za ošetřování majiteli vydán.  Obecným rysem bylo, že postihován byl prakticky vždy majitel (vlastník) psa.   

Tak jak byly  schvalovány a občanům ukládány  nařízením  různá omezení,  byla různá omezení  ve služebních řádech  směřována i na samotné strážníky. Ve službě bylo přikázáno vystříhat se vší hrubosti, nadutosti a pánovitosti. Chování mělo být vážné, slušné a bylo-li to nutno, mužné a přísné. Základním požadavkem bylo, aby chování policejní stráže ve službě i mimo službu  bylo vždy vzorné. Pro zajímavost uvádím několik  citací  z různých  policejních nařízení:

Obcovati s lehkými ženskými a jinou lůzou  známou obojího pohlaví jest zcela zapovězeno, jakož i navštěvovati špatné a nemravné společnosti. Takové osoby nemají nikdy přicházeti  na návštěvu  neb do bytu, neb na strážnici policejní a nikdo jich nemá sebou přiváděti.  Ačkoliv se může míti zato, že se policejní strážník nikdy opilství neoddá, přece se proto pro následky všemožné předtím varuje! Kdyby se však některý policejní strážník tak zapomněl a někde se opil, jest to povinností jeho soudruhů, dostati  jej z očí obecenstva a oznámiti řádně poklesek jeho, aby byl dle zasloužení svého  potrestán.  Strážník má se chovati  vážně, slušně a zdvořile, nemá nikdy zapomenouti, že jest ustanoven k zachování pořádku veřejného a bezpečnosti, jakož i k ochraně obyvatelstva a že má proto vypátrávati a činiti neškodnými všechny věci nebezpečné.  Chování strážníkovo má býti mužné, jeho chůze vážná a tak přiměřená, aby měl čas pozorovat vše, co se děje v jeho okolí. 

Bylo také stanoveno, že mimoslužební doba je určena především k tomu, aby si strážník po vykonané službě odpočinul a nabyl sil do nové služby.

Není proto přípustno, aby se strážník zabýval domácími pracemi, které by vyčerpávaly jeho sílu a znemožňovaly mu řádné vykonávání služby. 

Dále  bylo v  nařízeních  jednotlivých obcí  specifikováno na co budou konkrétně jejich  strážníci dohlížet. Mimo tato specifika bylo v nařízeních rovněž  stanoveno, jaké tresty strážníka za nedodržení předpisů a nařízení čekají. Nejmírnější z trestů bylo většinou napomenutí, potom následovalo snížení příjmu a to až o 20%. Nejpřísnějším trestem bylo propuštění bez nároku na služební požitky.                                                 

Jedny z prvních zmínek o policii a četnictvu  v Lysé nad Labem se datují do doby  Rakousko- uherské monarchie, kde se hovoří o tom, že četnická stanice byla v Lysé nad Labem zřízena 1. května 1869.  

O  veliteli  Městské policie se dochoval  pouze záznam z roku 1923, kdy  v čele Městské policie stál komisař  Antonín Keller.


Další zmínka o obecní policii  pochází až  z  roku  1942,  kdy je uváděno, že v Lysé nad Labem  u protektorátní obecní policie sloužilo 5  strážníků.

Proces činnosti komunálních policií a fakticky i četnictva byl ukončen v roce 1945, kdy byly všechny bezpečnostní složky sloučeny do tehdy vznikajícího Sboru národní bezpečnosti. 



Použitá literatura: F. Otruba - Paměti Města Lysá nad Labem,  Josef Vojáček – Lysá nad Labem grunty, domky a jejich majitelé, B.Chmelová - Příběhy, pověsti a historie města Lysá nad Labem a okolí, Archiv  města  Lysá nad Labem, Macek-Uhlíř " Dějiny obecních policií I ", časopis  Policista  

V roce 1989 v důsledku nastalých politických změn se znovu objevila a prosadila  tendence samosprávných obcí. V roce 1991 a 1992  nově vznikají  ve větších městech na základě přijatého zákona 553/91 Sb.obecní a městské policie . V Lysé nad Labem  byla nově zřízena  městská policie 1. 12. 1992 v celkovém počtu 8 strážníků. V dnešní době je u Městské policie zaměstnáno celkem 13 strážníků.